Arabela na lovu
Poslední prázdninový týden jsme se rozhodli vydat na dobrodružnou výpravu po Vysočině. Cílem výpravy bylo nejen setkat se s dužinou SVČ Nové Město na Moravě, ale také ulovit co nejvíce „kešek“. Do Nového Města na Moravě jsme dojeli celkem bez problému, cestu jsme měli vyzkoušenou z loňského Duhového mostu, kde se nám velice líbilo, a i po roce na něj vzpomínáme s nadšením. Mnohem horší bylo obstarat potraviny a donést je na zádech až na Buchtův kopec. Přesto se nám podařilo cestou ulovit první „kešku“. Buchtův kopec nás překvapil a to nejen krásným ubytováním, ale i prostředím, ve kterém se nachází. Je zde umístěné zařízení pro sledování letového provozu. Z věže, vedle radaru jsme viděli pěkně do dáli. Tento prostor přímo vyzývá k hrám, a to nejen denním. Hra „Sardinka“ mále trvala až do ranních hodin, protože vedoucí Maruška se tak dobře schovala, že děti kolem ní chodily a neviděly jí.
Druhý den jsme si vyzkoušeli, co všechno zvládneme. Z „Buchtáku“ jsme šlapali se zavazadly na základnu „Javorek“, kterou vlastní dužina Nové Město. Kilometry vzhledem k velkému teplu se nám zdály nekonečné. Cestou jsme odlovili další „kešku“ a tak odpočinek a relaxaci jsme našli v místní říčce, která sice měla křišťálovou vodu, ale poměrně studenou. Oběd nám kazili jen místní domorodé drzé vosy, ale my jsme se nedali. Po pěkném dni, jsme byli rádi, že můžeme nastoupit do autobusu, který nás odvezl na další ubytování do Olešné. Večeři jsme vařili společnými silami a moc nám chutnala.
Po 21 hodině jsme se vydali na noční pochod a lovení další „kešky“, která se nacházela v blízkosti Tří křížů, cca 5 km daleko. Měli jsme sice moderní techniku, ale nikoho z nás nenapadlo, že cesta vede přes dvůr soukromého pozemku. Přestože byla již noc, majitel ochotně vstal z postele a v pyžamu nám ukazoval, kudy vede cestička. „Kešku“ jsme odlovili a úspěšně se vrátili na základnu. S dobrým pocitem jsme ulehali do svých postelí.
Poslední den se k nám připojili ještě další členové dužiny SVČ Nové Město na Moravě a společně jsme se vydali na vstříc poslední „kešce“, která se nacházela na zřícenině hradu Zubštějn. Našli jsme jí. Na závěr jsme si zahráli ještě několik her v přírodě.
Abychom viděli, jak se na Vysočině dříve žilo, navštívili jsme vzdělávací centrum Eden v Bystřici nad Perštejnem. Měli jsme na poslední večer ještě hodně plánu, ale po uvaření večeře, naše nohy, hlavně kyčle, chtěly do postele.
Díky „lovení kešek“ jsme objevili nová místa a zažili dobrodružství. V závěrečném hodnocení byla jen pozitivní slova a tak jsme si slíbili, že se sem ještě někdy vrátíme.